Dne 2. 12. 2019 třída A2. A navštívila veřejnoprávní Českou televizi se sídlem na Kavčích horách v Praze.
Měli jsme možnost nahlédnout do některých studií, byli jsme informováni o krocích, které předcházejí a provázejí zpracování a přípravu televizního vysílání.
Uvědomili jsme si, že je opravdu rozdílné být před televizí nebo v televizi.
Dne 19. listopadu 2019 navštívila třída A4.B v rámci předmětu Moderní dějiny výstavu „Listopad 1989 v pražských ulicích“ v Muzeu hl. města Prahy.9. listopadu 2019 navštívila třída A4.B v rámci předmětu Moderní dějiny výstavu „Listopad 1989 v pražských ulicích“ v Muzeu hl. města Prahy.
Expozice zahrnovala např. fotografie, dopisy a televizní reportáže z doby od 17. listopadu do 29. listopadu. Mohli jsme si prohlédnout i uniformy bývalých příslušníků StB.
V druhém patře muzea nás zaujal Langweilův model Prahy a výstava fotografií s názvem „Objektivem fotografa Jovana Dezorta“
Ze všech nabízených výletů jsem si vybrala vyjížďku do německého Berchtesgadenu. Zlákala mě návštěva Orlího hnízda a cesta do solných dolů.
V pondělí v 5.30 jsme se sešli u školy a společně autobusem vyrazili vstříc dobrodružství. Než jsme dojeli do cíle, bylo několik zastávek. Všichni jsme byli rádi, že jsme ve zdraví dorazili k Orlímu hnízdu, nejprve jsme si však prohlédli stálou expozici Institutu soudobé historie o dějinách Obersalzbergu a nacionálněsocialistické diktatuře. Součástí expozice jsou dokumenty, fotografie, plakáty a také komplex bunkrů.
Nejvíce mě zaujal výtah, který nás vyvezl na vrchol hory – do Orlího hnízda.
Po prohlídce Orlího hnízda nás autobusy pro hromadnou přepravu lidí svezly k našemu autobusu a jím jsme se již jeli ubytovat. Ubytování bylo krásné.
Hned druhý den ráno jsme vyrazili na pěší túru. Autobus nás zavezl do prostřední stanice lanovky, kterou jsme se nechali vyvézt na horu Janner. Museli jsme však ještě kousek vyšlápnout, abychom mohli na vrcholu obdivovat přírodu pěkně z výšky.
Pak jsme jen scházeli zase zpět k prostřední stanici lanovky. Po cestě nás potkaly překážky v podobě sněhu nebo krav, které nehodlaly uhnout z cesty, a tudíž jsme je museli obejít.
Když jsme dorazili do autobusu, všichni padli vyčerpáním. Rozchod ve městě a pobíhání za suvenýry nás rychle probralo. Večer jsme se už jen navečeřeli a šli spát.
Poslední den jsme uklidili a opustili naše pokoje a jeli se podívat do soutěsky. Mezi skalami tekla voda. Překvapila mě její síla.
Poté jsme zamířili do kostela v blízkém městečku.
Zážitek, na který jsem se nejvíce těšila, byl před námi - solné doly.
Museli jsme se obléci do černých kombinéz.
Posadili nás do vozíků a jeli jsme hluboko do dolu. Poznali jsme, jak se těží sůl a sklouzli jsme se na velkých dřevěných klouzačkách.
Následovala už jen zastávka v obchodě, abychom si zakoupili potraviny na cestu domů a neměli hlad.
Kolem desáté hodiny večer jsme dorazili do Prahy ke škole, rozloučili se a už se těšili domů do postele.
Kateřina Roučková, žákyně S2 (mírně upraveno)
V rámci projektu Multikulturní výchovy a vzdělání jsme 9. června – 13. června 2019 navštívili Itálii – region Trentino – Alto Adige, Dolomity.
Žáci se seznámili s životem na rodinné farmě a propojeností se zdejším cestovním ruchem. Navštívili jsme města Bruneck
(historické centrum, hrad a působivý válečný hřbitov z 1. světové války), dále pak Brixen (historické centrum, české stopy v Brixenu).
K tomu dále patří nezapomenutelné výhledy z vrcholů Strudelkopf, Peachenjoch a oblast Tre cime di Lavaredo a úžasná atmosféra, která panovala po celou dobu zájezdu.
Všichni žáci byli velmi, velmi spokojeni, a s neopakovatelnými zážitky jsem se 13. června vrátili zpět do Prahy
Ráda bych se s vámi podělila o zážitky z výletu do Rakouska, který jsme se školou podnikli 4.-6.června 2019.
Vše začalo před budovou školy už v 5:30 ráno, odkud nás čekala šestihodinová cesta autobusem, kterou většina z nás prospala. Náš první výšlap směřoval k vrcholu Almkogel, odkud jsme pozorovali úchvatné výhledy na horská jezera. Po dlouhé cestě jsme se mohli za odměnu vykoupat v jezeře Krottensee. Následoval odjezd na ubytovnu pro mládež v cílovém městě Bad Gastein. Tady jsme dostali čtyřlůžkové pokoje a v jídelně už na nás čekali s výbornou večeří. Večer jsme vyplnili sportovními aktivitami, někdo hrál fotbal, jiní zase ping pong, někteří byli rádi, že si mohou po náročném dni jen tak odpočinout a nabrat síly na další den, protože nás čekala celodenní túra.
Druhý den začal budíčkem v sedm hodin ráno a snídaní ve stylu švédského stolu. Pak jsme se pěšky vydali do vesnice Dorfgastein a lanovkou jsme vyjeli na zasněženou horu Fulseck. Během jízdy jsme málem vystoupili na špatné zastávce. O kolik kilometrů by se pak naše stoupání na vrchol prodloužilo si ani nechci představovat. Cesta zpátky pak byla nekonečná, ale veselá nálada nás neopouštěla, zvlášť když jsme se mohli zkoulovat a někoho i vyválet ve sněhu, je přece léto!
Po úmorném sešlapu jsme se pak na ubytovně navečeřeli a poté nás naše průvodkyně překvapila nabídkou navštívit místní termální lázně. Ve vodě teplé jako ranní káva si naše namožené svaly krásně odpočinuly. A celý večer jsme pak završili na ubytovně tanečkem na rozloučenou. Další den byl totiž posledním dnem našeho pobytu.
Probouzíme se do slunečného rána, které slibuje nové zážitky, čekají nás totiž ještě další výlety. Po vydatné snídani se balíme a opouštíme ubytovnu, která nám tři dny byla zázemím. Vyrážíme na prohlídku soutěsky Kitzlochklamm, proběhneme městečko Bad Gastein, kde se kocháme pohledem na třístupňové vodopády. Poslední zastávkou před odjezdem domů je město Gmunden, kde nás zastihne obrovská průtrž mračen a my se celí promáčení uchylujeme do autobusu. Stále prší, ujíždíme domů, ale náladu si nenecháme zkazit. Za doprovodu ukulele zpíváme skoro celou cestu. Až v pozdních večerních hodinách autobus trochu ztichne, ale to už jsme v Praze, zpět před školou, doma.
Na Obchodní akademii Holešovice jsem strávila čtyři roky a popravdě jsem si nikdy nemyslela, že po maturitě ještě se školou budu chtít mít něco společného. Ovšem výlet do Rakouska byl opravdu úžasným a nezapomenutelným zážitkem.
Děkuji škole za možnost jet na zájezd plný dobrodružství a zajímavého poznání.
Kateřina Kohoutová, A4. C
V druhém červnovém týdnu jsme společně se žáky prvních a druhých ročníků a několika maturanty prožili tři krásné dny v italských provinciích Jižní Tyrolsko a Belluno (a dvě méně příjemné celonoční cesty autobusem).
Po celé tři dny pobytu jsme si užívali hlavně horskou krajinu během turistických aktivit v Dolomitech a sousedních Zillertalských Alpách. Zdolávali jsme úzké kamenité cestičky, přeskakovali nebo brodili horské bystřiny, přecházeli jsme kluzká sněhová pole, abychom mohli obdivovat kouzelné výhledy na majestátní hřbety Alp, bizarně hranaté tvary Dolomit i do hlubokých údolí, pomrkávajících na nás tu a tam blankytnými oky ples.
První den jsme strávili v Dolomitech lehkým výstupem z Platzwiese na Strudelkopf, mnohé z nás ale nejvíc okouzlilo jezero Pragser Wildsee v údolí pod ním. Druhý den jsme se vydali lanovkou na Jochtal, odsud vystoupali na Peachenjoch a sestupem přes horská luka Fane Alm se vrátili zpět. Protože jsme se na rozdíl od předchozího dne během tohoto výletu nepohybovali v Dolomitech, nýbrž v Zillertalských Alpách, mohli jsme si povšimnout výrazně odlišného charakteru obou masivů. Třetí den nás čekal návrat do Dolomit v podobě okruhu kolem věžovitého vrcholu Tre Cime.
Díky ubytování na rodinném statku v Rodenecku, kde mimochodem každá večeře byla kulinárním zážitkem, a večerním návštěvám měst Brunecku, Brixenu a okolí jezera Misurina jsme měli možnost seznámit se s místní kulturou a stylem života. Jistě nikomu z nás neuniklo, že zatímco Jižní Tyrolsko žije v rakouském rytmu okořeněném tím nejlepším z Itálie, stačí přejet pár kopců do sousední provincie Belluno a ocitneme se v Itálii se vším všudy.
Pro mě osobně byl nejkrásnějším zážitkem, jakousi třešničkou na špičatém dortu Dolomit, poslední výlet kolem Tre Cime. Zároveň si uvědomuji, že během tohoto výletu si někteří naši žáci sáhli na dno svých možností. Kvůli strachu z výšek a klouzajícímu sněhu se pro ně desetikilometrová cesta stala velmi náročnou zkouškou. Slouží jim ke cti, že v této zkoušce obstáli na jedničku. Nejenže se dokázali se svým strachem a únavou srdnatě poprat a pokračovat dál, ale zcela spontánně si také začali vzájemně pomáhat a díky tomu všichni došli úspěšně do cíle. To považuji za mnohem důležitější než fyzickou zdatnost, možná dokonce za to nejcennější, co se žáci mohli na naší výpravě naučit, neboť v horách, stejně tak jako v životě, platí, že do úzkých se může dostat kdokoliv, i ten nejsilnější a nejrychlejší, a pak mu může zachránit život pomoc někoho podceňovaného, zdánlivě slabého a pomalého.
Dne 14. 5. 2019 navštívila třída A 2. B spolu s vyučující Mgr. Ing. Kateřinou Beranovou Národní technické muzeum v Praze. Tato exkurze byla realizována pro přiblížení tématu Průmyslová revoluce, věda a technika v 18. století, především vynálezu parního stroje a jeho využití v dopravě.
Žáci zde měli mj. možnost vidět parní lokomotivy, automobily poháněné parním motorem a letouny poháněné parním strojem.
Dne 7. 11. 2018 jsme měli možnost s panem učitelem Ilkem, v rámci hodiny Práva, navštívit soudní jednání. Jeli jsme na Náměstí republiky k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Obžalovaný byl v 13:00 přiveden eskortou a soudní jednání začalo. Paní soudkyně byla velice mladá a šel z ní respekt. Soudní jednání trvalo pouhých 30 minut. Šlo to jako po máslo, jelikož obžalovaný se k zločinu přiznal a nedělal potíže. A z čeho byl obviněn, ptáte se? Z pokusu o krádež 5 velkých Milka čokolád v supermarketu Albert. Divíte se, že za tohle byl odsouzený držen ve vazbě? To jsme se divili i my. Odsouzený však nemá rodinu ani práci a za podobné zločiny byl souzen už nesčetněkrát. Byl mu udělen trest odnětí svobody na dobu 6 měsíců. Když skončilo soudní jednání, měli jsme možnost zeptat se na své otázky a dozvědět se toho mnohem víc. Například, že opravdové soudní jednání je naprosto něco jiného, než to v televizi. Závěrem bych chtěla poděkovat panu učiteli, že nás s sebou vzal a těšíme se na další jednání.
Dne 16. června 2018 jsme se vydali na náš týdenní studijní pobyt ve španělské Salamance. V ranních hodinách jsme se sešli na letišti Václava Havla, odkud jsme ve skupině pěti studentů a dvou učitelů odcestovali. Už při cestě jsme zjistili, že se sešla skvělá parta. Po dlouhé dvanáctihodinové cestě jsme se dostali na místo, kde jsme se měli po dobu sedmi dní zdokonalovat ve španělském jazyce. Při příjezdu na nás čekaly naše hostující rodiny, se kterými jsme se vydali do našich nových domovů. Po ubytování jsme společně poobědvali a seznámili se. V podvečer celá naše skupinka vyšla na komentovanou prohlídku po Salamance s naším nejoblíbenějším průvodcem Diegem.
Další den jsme navštívili Madrid společně se skupinou polských studentů. Po dlouhém chození, návštěvách nejrůznějších památek a exkurzi v muzeu, jsme si s paní profesorkami dali zasloužený a skvělý oběd. V Madridu jsme bohužel nestihli tolik, kolik bychom si představovali, ale i tak jsme byli nadšení a moc se nám to líbilo.
V pondělí jsme šli poprvé do školy. Výuka nám začínala pokaždé v 9:30, probírali jsme gramatiku, která probíhala hodinu a půl a s konverzací ji dělila desetiminutová přestávka. Přes veškeré obavy, jsme se rychle zapojili do výuky. Výklad učitelů byl srozumitelný a lehce pochopitelný. Díky tomu jsme se naučili i něco nového. Po výuce následoval oběd v našich rodinách. Odpoledne jsme šli na prohlídku katedrál, památek a parků v Salamance.
Po úterním vyučování a obědě jsme navštívili muzeum historických artefaktů města, poté Muzeum Art Deco, kde jsme měli možnost ochutnat španělskou sladkou pochoutku - Churroz. Jedná se o smažené těsto, které se namáčí v čokoládě. Pro našeho sportovce Martina to bylo něco, co si může dovolit jen zde, ale i tak mu to velmi chutnalo. Mezitím jsme si také vyzkoušeli tančit salsu, při které nás kluci překvapili svým talentem. Večer nás čekala Ruta de tapas. Navštívili jsme čtyři různé bary, ve kterých jsme tyto tapas ochutnávali.
Začátek druhé poloviny našeho společně stráveného týdne byl ve znamení celodenního výletu do města Segovia a Ávila. V Segovii byl překrásný akvadukt, v Ávile jedno z nejstarších a největších opevnění Evropy.
Ve čtvrtek jsme po škole dostali možnost projevit své výtvarné nadaní, když jsme malovali ornamenty na kachličky. K našemu údivu jsme zjistili, že výtvarné umění nejspíš nebude naší silnou stránkou, a tak alespoň nemusíme litovat výběru střední školy. Poté jsme šli posedět do jedné z našich oblíbených kaváren.
V pátek jsme měli poslední hodiny gramatiky a konverzace. Odpoledne jsme se vydali na prohlídku kláštera San Esteban, kde jsme si připadali jako ve světě Harryho Pottera. Poté jsme hráli proti našim polským spolužákům hru, která spočívala v tom, co vše jsme si o malebném městečku zapamatovali a jak dokážeme komunikovat. Vytvořili jsme několik skupinek a se zadáním, které jsme dostali, jsme vyrazili do ulic. Při hře jsme se velmi bavili a užili jsme si ji. Když jsme večer přišli domů, naposledy povečeřeli s rodinou a zabalili kufry, už jsme jen odpočívali na zítřejší cestu.
Sobota byla o smutném loučení jak se Salamancou a celým Španělskem obecně, tak s naší skvělou partou v čele s učitelkami. Vzhledem k tomu, že se sešla skvělá parta, bylo loučení opravdu těžké.
Prožili jsme báječný týden plný dobrodružství, navštívili nová místa, něco nového se naučili a u všeho se náramně bavili. Díky tomu máme spoustu krásných vzpomínek, na které nikdy nezapomeneme.
Dne 2. května podnikla třída A1. B výlet do Jílového u Prahy s cílem sestoupit do podzemí návštěvou staré zlaté štoly.